Wikipedia

Výsledky hledání

úterý 28. května 2019

Vedlejší věty příčinné, účelové, podmínkové, přípustkové


VEDLEJŠÍ VĚTA PŘÍČINNÁ

vyjadřuje příčinu obsahu věty řídící; bývá připojena spojkami
že, protože, poněvadž
VEDLEJŠÍ VĚTA ÚČELOVÁ
vyjadřuje okolnost, ke které směřuje naše jednání; bývá připojena spojkou:
 aby


Rád jsem mu vyhověl, protože si to zasloužil.
 1VH
              2VV - příčinná
Katka jela do Písku, aby navštívila kamarádku.
1VH
               2 VV - účelová

VEDLEJŠÍ VĚTA PODMÍNKOVÁ
vyjadřuje podmínku, při níž může nastat děj věty řídící; bývá připojena spojkami:
 -li, kdyby, jestliže, když
VEDLEJŠÍ VĚTA PŘÍPUSTKOVÁ
vyjadřuje okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící bývá připojena spojkami:
 a, akoli, tebas, tebaže, i když, i kdyby, by, jakkoli,
Když mi vyhovíš, uděláš mi radost.
                               2VH
               1 VV - podmínková

I když byl stár, zastal ještě mnoho práce.
                            2VH
        1VV - přípustková

pondělí 13. května 2019

Vedlejší věty měrové a způsobové

Vedlejší věty měrové
Jsou chvíle, kdy nám samotné příslovce, jakkoli úžasný a skvělý slovní druh to je, k životu nestačí. Když chceme přehánět nebo co nejpřesněji vyjádřit své pocity, musíme prostě použít vedlejší větu. A protože nejčastěji přeháníme ohledně množství, saháme často po vedlejší větě příslovečné měrové.
Vedlejší věta příslovečná měrová nahrazuje příslovečné určení míry z věty hlavní. Vyjadřuje množství, měřítko anebo intenzitu v ní probíhajícího slovesného děje. Není proto divu, že se na větu, stejně jako na samotné příslovečné určení míry, ptáme otázkami: Kolik? Do jaké míry? O kolik? Jak moc?
Spojovací výrazy v tomto případě nejsou tak specifické jako u jiných vedlejších vět, poměrně pravidelně se ale můžeme setkat například se spojkou že,  nebo co. Často – zejména ptáme-li se: „Jak mnoho?“ – se nám může vedlejší věta měrová plést s vedlejší větou způsobovou.

Naštval mě tak,VH že jsem mu prostě musel dát facku.VV – Jak moc mě naštval?
To koleno mě bolelo tak,VH až jsem se rozbrečel.VV – Jak moc mě bolelo koleno?
Nepřeháněj to a vezmi toho jen tolik,VH co uneseš.VV– Kolik toho máš vzít?
Teta mi vždy dává hodně sladkostí. → Babička mi vždycky dává sladkostí,VH co unesu.VV – Kolik sladkostí mi teta dává?
Hodně se mi zamotala hlava. → Zamotala se mi hlava,VH že jsem si musela sednout.VV – Jak moc se mi zamotala hlava? VV
Sluníčko na pláži pálilo o sto šest. → Sluníčko na pláži pálilo,VH až si z toho Jiří spálil záda.VV– Jak moc sluníčko pálilo
?


Vedlejší věta způsobová
Stejně tak jako jiné příslovečné věty i vedlejší věta způsobová zastupuje příslovečné určení z věty hlavní, v tomto případě příslovečné určení způsobu. Samo o sobě bývá vyjadřováno příslovcem či spojením předložky a podstatného jména. Určuje způsob provedení nebo kvalitu slovesného děje z řídící věty a stejně jako na samotné příslovečné určení způsobu se na ni ptáme otázkami: Jak? Jakým způsobem? V roli spojovacích výrazů tu pak máme k dispozici jakžepokud nebo třeba aby

Postav to podle sebe. → Postav to,VH jak uznáš za vhodné.VV – Jak to máš postavit?
Vypadala nervózně. → Vypadala,VH že se nejspíš brzo zhroutí.VV – Jak vypadala?
·      Pracuj tak,VH aby tvoje děti jednou nemusely hnout prstem.VV – Jak máš pracovat?
·      Paní učitelka křičela tak,VH že mi málem popraskaly ušní bubínky.VV – Jak paní učitelka křičela?
·      Váš Pepíček i ve škole mluví tak,VH jak mu pusa narostla.VV – Jak Pepíček mluví?
·      Nemohli být spokojeni,VH pokud šlo o peníze.VV – Jak nemohli být spokojeni?