Vedlejší věty měrové a způsobové

Vedlejší věty měrové

Jsou chvíle, kdy nám samotné příslovce, jakkoli úžasný a skvělý slovní druh to je, k životu nestačí. Když chceme přehánět nebo co nejpřesněji vyjádřit své pocity, musíme prostě použít vedlejší větu. A protože nejčastěji přeháníme ohledně množství, saháme často po vedlejší větě příslovečné měrové.

Vedlejší věta příslovečná měrová nahrazuje příslovečné určení míry z věty hlavní. Vyjadřuje množství, měřítko anebo intenzitu v ní probíhajícího slovesného děje. Není proto divu, že se na větu, stejně jako na samotné příslovečné určení míry, ptáme otázkami: Kolik? Do jaké míry? O kolik? Jak moc?

Spojovací výrazy v tomto případě nejsou tak specifické jako u jiných vedlejších vět, poměrně pravidelně se ale můžeme setkat například se spojkou že, až nebo co. Často – zejména ptáme-li se: „Jak mnoho?“ – se nám může vedlejší věta měrová plést s vedlejší větou způsobovou.

Naštval mě tak,^VH že jsem mu prostě musel dát facku.^VV – Jak moc mě naštval?
To koleno mě bolelo tak,^VH až jsem se rozbrečel.^VV – Jak moc mě bolelo koleno?
Nepřeháněj to a vezmi toho jen tolik,^VH co uneseš.^VV– Kolik toho máš vzít?

Teta mi vždy dává hodně sladkostí. → Babička mi vždycky dává sladkostí,^VH co unesu.^VV – Kolik sladkostí mi teta dává?
Hodně se mi zamotala hlava. → Zamotala se mi hlava,^VH že jsem si musela sednout.^VV – Jak moc se mi zamotala hlava? ^VV
Sluníčko na pláži pálilo o sto šest. → Sluníčko na pláži pálilo,^VH až si z toho Jiří spálil záda.^VV– Jak moc sluníčko pálilo?

Vedlejší věta způsobová

Stejně tak jako jiné příslovečné věty i vedlejší věta způsobová zastupuje příslovečné určení z věty hlavní, v tomto případě příslovečné určení způsobu. Samo o sobě bývá vyjadřováno příslovcem či spojením předložky a podstatného jména. Určuje způsob provedení nebo kvalitu slovesného děje z řídící věty a stejně jako na samotné příslovečné určení způsobu se na ni ptáme otázkami: Jak? Jakým způsobem? V roli spojovacích výrazů tu pak máme k dispozici jak, že, pokud nebo třeba aby

Postav to podle sebe. → Postav to,^VH jak uznáš za vhodné.^VV – Jak to máš postavit?
Vypadala nervózně. → Vypadala,^VH že se nejspíš brzo zhroutí.^VV – Jak vypadala?

·      Pracuj tak,^VH aby tvoje děti jednou nemusely hnout prstem.^VV – Jak máš pracovat?

·      Paní učitelka křičela tak,^VH že mi málem popraskaly ušní bubínky.^VV – Jak paní učitelka křičela?

·      Váš Pepíček i ve škole mluví tak,^VH jak mu pusa narostla.^VV – Jak Pepíček mluví?

·      Nemohli být spokojeni,^VH pokud šlo o peníze.^VV – Jak nemohli být spokojeni?

Otázky k textu:

Co vyjadřuje vedlejší věta měrová?

Jakými otázkami se na ni ptáme?

Nahraďte příslovečné určení míry vedlejší větou: Hodněse mi zamotala hlava.

Co určuje vedlejší věta způsobová?

Jak se na ni ptáme?

Nahraďte příslovečné určení způsobu vedlejší větou: Vypadala nervózně.

Rozliš vedlejší věty měrové (Mí) a způsobové (Z).

Nabrala si tolik povinností, že neměla na ni čas. (.   )

Vstupenky stojí tolik, že na ně nemám. (     )

(    ) Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Tvářila se tak že jí nikdo nerozuměl. (    )

Styděla se tak, že v obličeji celá zrudla. (    )

Čím víc mluví, tím méně mu ostatní rozumějí (     )

(.  ) Jak si usteleš, tak si lehneš.

Udělej to tak, jak umíš nejlépe. (. )

Urči druh vět vedlejších – místní, časové, měrové, způsobové, předmětné, podmětné

Jak se to stalo, to nikdo nevěděl. 

Nikdy se mu nezdálo, že by to nedokázal zvládnout. -

Šel tam, kam mu přikázali. 

Vyskočil, jako když ho bodne. 

Nechtěl, aby se mu něco stalo.  

Je zřejmé, že tady skončil.  

Vypadal, že to nepochopil. 

Ztratil iluze o tom, že mu někdo pomůže. 

Utíkal, jako by mu šlo o život.  

Měl ruce tak rozedřené, že mu z nich tekla krev. 

Je úžasné, že jsme mohli vidět všechny jeho obrazy.